Chudobka z Orlických hor - zázraky se dějí...

Publikováno: 
1.2.2018
Rubrika: 

Když jsem se přistěhovala do Orlických hor, neměla jsem o ní ani potuchy. Když jsem v nich žila již několik měsíců, věděla jsem, že o ní existuje knížka. Když jsem v Orlických horách žila již téměř dva roky, dostala jsem se do míst, kde je pohřbena (aniž bych o tom samozřejmě věděla). Teprve, až když jsem prožívala, řekněme moderním způsobem, "duchovní krizi", právě v té chvíli se mi Anička Tomanová, Chudobka z Orlických hor, znovu připomněla - svou knížkou, kterou jsem jednoho krásného dne "náhodou" zahlédla v knihkupectví. Skutečně to však byla náhoda? Kdo ví...

Možná je pro někoho patronem Orlických hor Kačenka nebo Rampušák, ale ty jsem bohužel nikdy neviděla a navíc jsou to bytosti zcela vymyšlené (postava Rampušáka prý byla vymyšlena Jiřím Dvořákem, redaktorem Československého rozhlasu a časopisu Turista, v roce 1962 pro rozhlasový pořad o Orlických horách v cyklu Kam na dovolenou). Pro mne od té doby, kdy jsem ji skrze knihu více poznala, bude již zřejmě navždy patronkou Orlických hor Anička Tomanová. Duchovní patronkou. Pro ty, kdo prazvláštní osud Aničky znáte, zřejmě nenapíšu nic nového. Článek je tedy napsán pro ty z vás, kdo jste o této podivuhodné bytosti nikdy neslyšeli a možná stejně jako já jste na cestě hledání něčeho, co náš všednodenní (i ten lokální) život přesahuje...

Anna Tomanová se narodila 8. listopadu 1907 v Pastvinách (poblíž Klášterce nad Orlicí) do rodiny místního rolníka Bernarda Tomana a jeho ženy Anny. Do svých čtyř let byla docela obyčejnou holčičkou jako mnoho jejich vrstevnic, Bylo to však je do té doby, dokud při požáru sousedního stavení neutrpěla úraz a postupně neochrnula. Bylo tomu pravděpodobně tka, že nešťastná dívka stála na lavici u okna, když v sousedním domě náhle vypukl požár. Anička se zřejmě vylekala a spadla z lavice naznak tak nešťastně, že se udeřila o trnož stolu. Tehdy pravděpodobně došlo i k poškození páteře, které mělo za následek postupné ochrnutí dolních končetin. Úraz, plameny a děsivá atmosféra hořícího domu zanechaly na duši malého děvčátka nesmazatelné stopy. Až do svých posledních dnů zůstala Anna Tomanová upoutaná na lůžku, zcela odkázaná na pomoc nejbližších lidí. Anička dokonce ani nenavštěvovala školu, a tudíž se nenaučila ani číst a psát. Jedinou její "školou" byla náboženská výchova, kterou získávala od faráře Františka Morávka buď ve svém rodném domě, nebo přímo u něj doma, kam ji na vyučování vozívali na vozíku. Ve víře Anička nakonec našla útěchu a zároveň i způsob, jak se vypořádat se svým utrpením.

Anička, chudobka boží, jak si sama říkávala, ovšem nejen, že svůj uděl nesla statečně, ale navíc u ní začalo pravidělně docházet k nejrůznějším viděním a zvláštním setkáním s panenkou Marií a Ježíšem Kristem, Bílým králem, jak jej pro sebe nazývala. Dne 9. června 1944 při primiční mši svaté svého bratra Bernarda obdržela Anička dokonce stigmata na rukou, na nohou, v boku a na hlavě (prvním stigmaitkem byl Frnatišek z Assisi, ale u nás v Čechách není znám žáden člověk, který by trpěl stigmaty). Zvěst o Aniččiných stigmatech se brzy dostala mezi lidi a k Aničce začaly proudit doslova davy nejen věřících, ale také nejrůznějších zvědavců. Pro ochrnutou ženu bylo setkání s návštěvníky namáhavé, ale pokorně je snášela. Anička prý dokázala určovat ostatky svatých i ulevit od bolesti nebo nemoci druhých. A to tak, že je přebírala na sebe. Dnes, ačkoliv je tomu již více než šedesát let, kdy Anička zemřela, pokračuje ve svém působení skrze svůj hrob, kam stále chodí spousta věřících i nevěřících pro radu nebo pomoc...

Mne zaujal tento příběh, který se stal poměrně nedávno:
 
"V roce 2008 se u mého kamaráda začaly projevovat příznaky vážné nemoci. Přestával vidět a ztrácel citlivost v nohou. Diagnóza zněla - roztroušená skleróza. Celé dlouhé měsíce se nedalo dělat nic, jen se modlit a čekat, že Pán zasáhne. Když bylo kamarádovi trochu lépe, navštívili jsme s ním hrob Aničky a prosili o pomoc. Za několik týdnů bylo možné sledovat mírné zlepšení zraku a . Byla to první jiskérka naděje, že naše modtlitby byly vyslyšeny. Od března 2010 můj kamarád znovu chodí do práce a podává výkony jako zdravý člověk."
 
(z knihy Chudobka z Orlických hor, s. 280)
 
 
Kde se o Aničce dozvíte více:
 
- Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové (www)
- Kniha Chudobka z Orlických hor (koupíte zde)
- zde i audio nebo video
 
 
Autor: 
E-liska
Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 x hlasováno)