Dopis o tom, jak jsme se potkaly a co jsme si daly

Publikováno: 
16.6.2017
Rubrika: 

Milí přátelé a sluníčkáři,

omlouvám se, že nemohu jinak a že Vás takto formou dopisu oslovuji, ale dostala jsem za úkol (dala jsem si za úkol?) napsat dva články. Jeden měl patřil úžasné darovací platformě Hearth.net, druhý měl patřit na náš portál Žijeme spolu v Orlických horách. Ale jelikož tomu náhoda (nebo dar?) chtěl, tak vzniká tento dopis, který patří jak "nám", tak "Vám", ale de facto vzato patří "nám všem". 

Nejdříve bych chtěla vysvětlit ne všem zcela libé oslovení "sluníčkáři" a hned vzápětí, slibuji, se vrhnu na osvětlení toho, proč Vám píšu tentokrát formou dopisu a především to, co a proč Vám chci sdělit. Ano, vymysleli nám název "sluníčkáři". Také jsem měla dlouho tendence si říkat, jaký je to ohavný název, dokud mne to nedávno netrklo - vždyť je to název zcela geniální! Zkrátka nás označili za nějaké hnutí a sem tam k nám dolepili poznámku "kulturně kreativní", "alternativci" nebo "batikovaní lidé". No a jestliže jsme tedy hnutí, tak nás přece musí něco napříč celým světem spojovat, nebo ne? Když jsem nad tím přemýšlela mezi tím vším bio, eko, multikulti, ezo a bůhví čím ještě, tak mne napadlo jen jediné - nespojuje nás určitě vztek, nespojuje nás strach, nespojuje nás touha po moci, ani touha po nekonečném růstu a penězích za každou cenu, tak co nás tedy všechny spojuje? Co je to, co je naším společným jmenovatelem, i když se vlastně až tolik neznáme, i když o sobě mnohdy ani nevíme, i když se za žádné hnutí vlastně ani nepovažujeme? Není to jen prostá radost? Čirá radost z toho, že tu jsme, radost z ostatních, že tu jsou s námi a že tu je také slunce (symbol života), květiny, mraky, stromy, déšť, hory a živočichové?  A nespojuje nás svoboda nebo alespoň touha po ní? Touha po té skutečné svobodě bez reklam, bez marketingu, bez nadnárodních firem a bankéřů, bez různých zbytečných lákadel a urputné ekonomické či politické moci, která tu byla, je a ještě asi nějakou dobu bude a jen si mění tváře (církev, šlechta, komunismus, kapitalismus, kosmopolitismus, globalizace nebo nacionalismus)? 

Ale nyní již k jádru věci - proč to vše píšu a proč to píšu touto formou? Píšu to touto formou z jediného prostého důvodu - nechtělo se mi psát dva různé články, když stačí napsat jeden jediný a bude adresován všem - jak platformě Hearth.net, tak našemu portálu. Protože jsme opravdu tak rozdílní, jsme tak jiní a máme tak jiné potřeby, abychom účelově museli psát články? (Ano, nikdo mi to nediktoval, sama jsem zprvu měla vizi, že přece musím napsat dva články, protože na Hearth.net nebudou chtít slyšet o nich a na Žijeme spolu nebudou chtít slyšet o Žijeme spolu :-) ). A proč to píšu tak osobně? Opět za tím nic zvláštního nehledejte - jen nutkání být osobní v tomto příliš neosobním světě...

I u nás, na našem portále Žijeme spolu a na našem lokálním e-shopu to začalo naprosto osobně. Bylo to osobní dvou žen a každá z nich mohla pokračovat dál na svém "písečku", nebo se naopak mohly spojit, propojit síly, propojit své talenty, své dary dané do vínku i dary získané a vytvořit a rozvinout portál, který si dal za úkol jediné - propojovat mezi sebou všechny lidi dobré vůle, všechny aktivní i méně aktivní lidi v regionu Orlických hor a podhůří, kteří již vědí, že všechno "skutečně, dobré a pravé" vzchází odspodu, tedy de facto z kořenů, že nemůžeme čekat, že to za nás udělá někdo tam nahoře či ještě výše - tam je již jiný svět, který s tím naším nemá pranic společného a mnohdy (ne vždy!) tam fungují pravidla zcela opačná. Vždyť tak stejně nemůžeme čekat, že krásná rozkvetlá větev stromu někde tam vysoko v korunách udrží více než jednoho něžného ptáčka, který zpívá ostatním jen z čiré radosti... Neudrží celou zeměkouli, nedá nám více než ten blahodárný zpěv. 

A jak k takovému setkání dochází? Počítám, že si nikdo z vás nemyslí, že jsme se jednou potkaly na ulici v davu a padly si do oka a okamžitě na sobě poznaly, že k sobě patříme. Ne, tak to většinou nechodí ani v tom našem krásném sluníčkářském světě. Bylo to setkání, které nám spadlo do klína díky darovací platformě Hearth.net a která nám to setkání tedy skutečně darovala (jedna z nich nabízela zdarma článek na náš portál). A co myslíte, cítíme se jí zavázáni? Ne, ani trošku. Protože víme, že oni to od nás nečekají a snímají z nás tedy břemeno "dluhu". Proč se cítit dlužni, když stejně jako oni víme, že to k nim doputuje zase jinudy? Ne třeba hned, ale jednou, za čas, třeba za léta..a třeba až v příštím století nebo tisíciletí. Třeba až lidé pochopí, že ani námi propagovaná "lokální ekonomika" není všespásná a že je jen předchůdcem něčeho mnohem krásnějšího a nyní pro mnohé stále ještě málo představitelného a hmatatelného - ekonomiky daru, kterou platforma Hearth.net tak úžasně a zcela odspoda rozšiřuje zcela svobodně a zdarma mezi lidi...

A tak darovací kruh se uzavírá - my jsme získali setkání a portál rozvinuli jen proto, aby i oni jednou získali. Nechápete? Tak dobře. Zkrátka aby díky našemu "lokálně-ekonomickému předvoji" mohlo jednou na tomto světě objevit něco, čemu se říká "ekonomika daru", která je mnohem pokročilejší formou než ekonomika lokální, ale bez které by zase ona nemohla zasvitnout a jako ten krásný pták jednou zpívat čistě jen pro radost lidem, kteří pochopí, že pachtit se za penězi, mocí, slávou a majetkem sice vede k jednorázovému u-spokojení, ale nevede k trvalému uspokojení, tedy štěstí. 

A to je prosím protentokrát konec pohádky, které ještě nezazvonil konec. A tak se s Vámi, milí sluníčkáři, loučím... A přeji Vám co nejslunečnější a nejsvobodnější léto!

 

Eliška

 

P.S. Malý kvíz na závěr - je ekonomika vždy jen nástrojem uspokojování potřeb, nebo je to nástroj, jak dosáhnout trvalého uspokojení, štěstí? 

P.S.S. Víte, kdo založil platformu Heatrh.net? Budete se divit! Čtěte více zde: https://blog.hearth.net/libor-maly-bohac-chce-svet-bez-penez/

 

 

 

 

Autor: 
E-liska
Hodnocení: 
Průměr: 5 (2 x hlasováno)