Na návštěvě u Habartů v Moravském Karlově

Publikováno: 
19.3.2018
Rubrika: 

Požádala jsem Zdeňka Habartu, který se postupně z výdejního místa stal bijícím srdcem našeho portálu a právě vnikajícího spolku, aby nás zasvětil tak trošičku do svého krásného, přírodního a inspirativního života na pokraji Orlických hor (nelze než pozitivně a s přejícím srdcem závidět) a pověděl nám o tom, jak se to všechno semlelo, jak se tomu dařilo, jak se tomu daří, co všechno na té své již osmnáctileté cestě zjistil a také to, proč se k nám do Žijeme spolu vlastně přidal... Ale nyní již nechám mluvit samotnho Zdeňka, která nám natočil i úžasné video (najdete jej níže) :-)

Milý a vážený čtenáři, pozorovateli světa v regionu Orlicko,

s pokorou a se srdcem na dlani Ti chci předat nepatrně z našeho života v domě po sudetoněmecké rodině v Moravském Karlově. Co vybrat?

Smyslem soužití dvou rodin (já s rodinou a bratr s rodinou) pod jednou střechou bylo naplnění ideálu soužití různých názorů a dvou světů vedle sebe. Něco se povedlo, něco ne. Na začátku bylo slovo a to slovo bylo Spolu. Jsme v Moravském Karlově už osmnáct let a prošel jsem si jak počáteční euforií, tak také následujícími chvílemi růzností názorů, nálad, způsobů komunikace. Klasická očekávání a nepochopen jsou už ale za námi. Žijeme v míru, s respektem vůči sobě, s respektem, jakého jsme schopni...

Během té doby života jsem se kromě své obchodní živnosti zabýval jen tak pro radost chovem koz a ovcí. Všude byla tráva a náš malý syn Ondřej, tak jsme mu pořídili místo rybiček či morčat dvě kůzlátka. Roza a Duli byly první školou živých přírodních principů, jejich spolužití, spoluboje, nadřazenosti a podřízenosti mladší a starší kozy. Po dozrání mladší kozy pak byly časté i líté boje. Přišli k nám taky ovečky. V největší slávě jsme měli asi patnáct kousků... 

Poté následovalo otevření keramicé dílny, neboť moje manželka Helena se po střední škole věnovala v pražských dílnách točení na kruhu a byla v tom velmi dobrá. Nicméně tento záměr byl přerušen třetím těhotenstvím, kdy jsme očekávali našeho čtvrtého potomka.

Život v Sudetech v horách mě naučil jisté pokoře vůči drsnosti kraje a podnebí a možná i vůči těžkým historickým souvislostem. Taky mě to tady naučilo, že nic není hned a že příroda se nedá urychlit, lámat přes koleno, třeba když sušíte seno a nemůžete ho díky počasí dosušit, nebo když honíte ovce, které utekly přes ohradník, nebo když máte jet do práce a ono chumelí a chumelí, a tak se nikam neženete. Peníze nemají takovou váhu jako nalezení vlastního prostoru v těchto podmínkách.

Povedlo se, keramická dílna, kam zveme lidi také na návštěvu něco si pro sebe vytvořit, již funguje pravidelně asi pátým rokem. Kromě keramiky peče Helena výborný chleba. Přijďte ochutnat... (pozn. redakce: božštější chleba jsem nikdy nejedla, díky Zdeňku a Heleno, za to blaho v mých ústech...).

Loni jsem měl v plánu otevřít rovněž malou čajovnu pro nahodilé turisty a známé přímo na zahradě, ale nedošlo k tomu, tak třeba letos se to konečně podaří. Kamenitou jižní stráň nad domem jsem začal obdělávat před třemi roky. Terasy se záhony, zelenina, brambory, pařeniště, vytváření humusu jsou předpokladem a je to na dlouhé roky, ale výsledky se dostavují, i když máme častou návštěvu z lesa - srny a zajíce.

Ta proměna mého já byla doprovázena i těžkými chvílemi spojenými s nočním popíjením piva nebo vína, což ničilo i náš vztah s Helenou a mými dětmi. Vnímal jsem to, a tak jsem se vydal cestou přes aktivitu Zdeňka Webera, který nastartoval v ČR mužské kruhy. Jedná se o program Cesta pravého muže, čímž se myslí muž přítomný, upřímný, autentický, který čelí výzvám naší unavené přetechnizované a nenasytné civilizace. To zastavení se v mužském kruhu mi dodává schopnost jít dál, řešit věci a nerezignovat, přestože už bych někdy rád někde spočinul. Ale nemohu, musím se naučit ještě mnoho věcí. Například jak spokojeně stárnout po boku ženy, připravit se na prarodičovství a taky se připravit na konečný odchod ze světa. Mezitím chci ještě potkat další lidi u nás nebo jinde a spolupracovat na šíření světla, šíření toho, proč jsme tady a zda můžeme žít radostný naplněný život v míru. A bude-li to třeba, dát to nahlas vědět... Zkrátka a dobře - být sám sebou bez nutnosti hrát si na někoho jiného je to, co mi dodává další odvahu a naplňuje mě radostí. Protože vím, že to bude mít dobrý dopad na mé vztahy, které bodou mít hodnotu, včetně vztahů k mým nejbližším.

A co Vám u nás v Moravském Karlově můžeme nabídnout? Například možnost svobodného tvoření v dílně, na zahradě a v lese za ubytování nebo peníze, nebo výměnou za jiné služby (třeba manželka Helena by ráda nějaký zážitek s koňmi výměnou za tvoření v její keramické dílně). Já uvítám pomoc při práci v lese nebo se dřevem za možnost ubytování u nás a za stravu. I zahradnické duše najdou široké uplatnění, vyzkoušeli jsme totiž už i soužití v rámci pobytu studentů z Francie nebo jedné slečny z Taiwanu. A proto jsem rovněž aktivní v lokálním potravinovém spolku, jsem totiž tak trochu i blázen. Mám za to, že je dobré být bláznem pro smysluplnou věc, zvláště dnes...

 

Váš Zdeněk Habarta

 

P.S. Naše aktivity budeme postupně rozvíjet a informovat Vás přes FB, taky skrze naše stránky www.habartovi.cz a rovněž přes Youtube kanál MK 103 Production.

 

VIDEO: 

 

 

Autor: 
E-liska
Hodnocení: 
Průměr: 5 (6 x hlasováno)