Nejen městské zahradničení...

Publikováno: 
11.6.2017
Rubrika: 

Bydlíte ve městě a nemáte vlastní zahrádku, ale chybí vám pěstování vlastní zeleniny, ovoce, bylinek či květin? Nebo si jen nemáte zkrátka s kým popovídat? Všechny tyto "problémy" řeší právě městké či komunitní zahradničení. Díky šikovným a odvážným mladým lidem se skvělými nápady ale máme možnost zahradničit i mezi bloky paneláků, přímo ve městě. Městské komunitní zahrady přibývají jako houby po děšti a pozadu nezůstávají ani naše Orlické hory :-)

Kořeny hledejme v historii

Komunitní zahrady byly zakládány ve městech západní Evropy a Velké Británie již kolem roku 1820. Byly určeny lidem, kteří kvůli industrializaci přišli o práci a hledali jiné způsoby, jak uživit svou rodinu. První komunitní zeleninové zahrady tak paradoxně vznikaly v čase vrcholu průmyslové revoluce. Po roce 1890 se objevují také ve Spojených státech, jako pomoc pro nezaměstnané. V těžkých časech nouze po první světové válce byl vznik komunitních zahrad dokonce podporován státem, speciálně v Německu. Bylo to také komunitní zahradničení, které zachránilo Američany před hladomorem v čase velké hospodářské krize ve 30. letech minulého století. Společné zahradničení utužovalo sociální vztahy a jejích potenciál se zobrazil také v ekonomice. Studie univerzity v Missouri uvádí, že odhadovaná hodnota produkce rodin zapojených do programu komunitního hospodaření byla v roce 1934 kolem 36 milionů dolarů.

Novodobé městské zahradničení

Dnes zažívají komunitní zahrady velký návrat. Stávají se součástí společenského života a demonstrací životní filozofie. Populární jsou hlavně ve Spojených státech, Británii, Austrálii a Španělsku. Pěstuje se mezi obytnými bloky, na okrajích parků, na balkonech nebo na střechách domů. Základní myšlenkou je aktivní využití opuštěných ploch uprostřed města ke společnému pěstování zeleniny a jiných plodin, a tím také posílení mezilidských vztahů a sousedské soudržnosti. Pro lidi žijící ve městě bez vlastní zahrádky představuje komunitní pěstování jednu z příležitostí, jak získat vlastní produkty, přiblížit se k přírodě a k hodnotám předků. Možnost vypěstovat si vlastní zeleninu nás motivuje k tomu, víc se zajímat o to, co jíme a odkud naše potrava pochází. Je taky pravděpodobné, že sníme víc cibule, rajčat nebo česneku, když si je vypěstujeme sami. A budeme zdravější, štíhlejší, šťastnější… 

Nejde jen o zeleninu

Jistě byste si našli svůj chuťově motivovaný důvod, proč vyhledat komunitní zahradu ve svém okolí. Nepřehlížejme navíc ani přívlastek „komunitní“. Pokud vznikla komunitní zahrada právě poblíž vašeho bydliště, máte navíc příležitost stát se součástí komunity a překonat klasickou sousedskou izolaci. Třeba konečně poznáte osobně toho vysokého pána s kšiltem nebo tu sympatickou maminku s kudrnatou dcerkou. Nedá mi nepřipomenout i zkušenost ze zahraničí, kde díky dlouhodobě aktivnímu komunitnímu životu (pěstovanému i na společné zahrádce) dokonce klesla kriminalita a vandalismus.

Ve světě existují malé zahrádky rodinného tipu s možností dopěstovat si pár druhů plodin a zkrášlit tak nevyužitý blok mezi domy. Fungují také komplexnější projekty, podporované státem, jejichž cílem je tímto způsobem udržovat zeleň a přírodu ve městech. Oblíbené jsou okrasné komunitní zahrady plné květů a motýlů, které jsou environmentálním odkazem od lidí pro lidi. V rozvojových zemích je pak význam komunitních zahrad otázkou přežití. Neziskové organizace tam pomáhají komunitní zahrady nejen zakládat, ale rodiny také učí, jak si svůj záhonek vysadit, udržovat a pak sklízet.

Jak zahradničí čeští měšťané

Komunitní zahrady v České republice vznikají jako aktivita neziskových organizací nebo si je zakládají lidé z vlastního přesvědčení a nadšení. Mohou být součástí parků (pěstují se většinou okrasné rostliny) nebo vznikají na nevyužívaných volných parcelách, které jsou většinou majetkem města. Výjimečně poskytne pozemek k užití soukromník. U nás je jich zatím nejvíc v Praze, další vznikají v Brně a Olomouci. S každou sezónou spíše přibývají, než zanikají.

Komunitní zahrada se většinou od běžné zahrady liší na první pohled. Za plotem vše roste ve speciálních pytlích, přepravkách, nádobách nebo na dřevěných paletách. V České republice se adaptovaly dva modely komunitních zahrad – společné pěstování plodin a pronájem pytle pro individuální pěstování.

Hezkým vzorovým příkladem společného pěstování je komunitní Zahrada v pytli v Brně, která zahájila svou první sezonu v dubnu tohoto roku. Jednou ze zakladatelek je Kristýna Hrubanová, která se společně se svými kolegy inspirovala podobnými projekty ze zahraničí, hlavně berlínskou Princessinen Garden. „Našim cílem je hlavně poukazovat na nové, jiné možnosti využívání městského prostoru. Chceme, aby vznikala místa pro setkávání lidí a smysluplné trávení volného času. Pěstování zeleniny nebo květin v nádobách je ideální pro takové oživení městského prostoru – např. nevyužívaných „brownfieldů“, kterých je konkrétně v Brně mnoho. Dalším cílem je také motivovat obyvatele měst k tomu, aby si sami zkoušeli pěstovat zeleninu např. na balkonech nebo ve vnitroblocích,“ objasňuje Kristýna Hrubanová.

Kokoza pronajímá záhonky

Druhým modelem komunitních zahrad jsou ty s možností pronajmout si záhonek pro vlastní potřebu a spotřebu. Provozování zahrady tak částečně financují samotní uživatelé, kteří si na sezonu pronajmou záhon nebo pěsticí pytel se zeminou (nebo klidně tři pytle). Za sezónní pronájem záhonku zaplatíte od 500–850 Kč.

Ukázkovým příkladem je jedna z prvních komunitních zahrad vůbec – Komunitní zahrada na Jižním Městě v Praze, založená neziskovou organizací KOKOZA. „Pěstování ve městě je jistě trend, počet komunitních zahrad za poslední rok vrostl na více než dvojnásobek v Praze a zároveň vznikají nové zahrady po celé České republice. Motivy pro zapojení bývají různé – odpočinek, vlastní zelenina, spíše ale pro radost, možnost potkat se se sousedy,“ přibližují své zkušenosti průkopnice novodobého komunitního pěstování u nás a zakladatelky KOKOZY – Lucie a Kristina. Kromě pěstování se tady městští pěstitelé věnují i kompostování rostlinného odpadu ze zahrady a bio odpadu z domácností.

Na rozdíl od zahrad, kde se pěstuje společně a na pěstování se může během sezony podílet i stovka lidí, individuální zahrádky mají omezenou kapacitu jen pro vybraný počet pěstitelů (dle toho kolik soukromých záhonků se vejde do rozlohy zahrádky). Výhodou společného zahradničení na malé ploše je také možnost vyměňovat si zkušenosti, podělit se o vědomosti a poradit si navzájem. Pokud jste úplný začátečník (ale nadšenec), který se základům kultivace matky přírody teprve učí, s velkou pravděpodobností vám ochotně poradí zkušenější zahrádkář od vedlejšího pytlíku. Nebo se můžete účastnit oblíbených kreativních workshopů a pravidelných přednášek. Na zahrádce se můžete realizovat od zasazení semínka až po výměnu receptů při společném večerním grilování (například jak chutně připravit právě sklizený fenykl). Vše zcela přirozeně, intuitivně a s radostí. Na Jižním Městě se navíc v červnu slaví zcela prozaicky i mezinárodní den sousedů.

Čerstvé ovoce a zelenina tak nemusí být ani pro obyvatele měst cenově nedostupným zbožím a cestovat za námi přes půl světa. Pokud vás tato aktivita zaujala, doplňuji přehled komunitních zahrad v České republice, které jsou aktivní také na webu a sociálních sítích mapuje organizace KOKOZA (zde). Na mapě naleznete komunitní zahrady a kompostárny ve svém okolí. Je to místo, kde můžete registrovat i svůj projekt :-)

A co u nás v Orlických horách?

Ani u nás nezůstáváme úplně pozadu. Již před pár lety vznikla komunitní zahrada u SPLAVu v Doudlebách nad Orlicí, která snad již příští rok znovu plně ožije, nebo nyní poměrně nově projekt Zahrady bez plotu v Žamberku na pěší zóně, který si klade za cíl oživit nejen pěší zónu, ale také veřejný život ve městě. Iniciátorem je skupina nadšenců soustředěných kolem Občanského sdružení CEMA Žamberk. Jejich cílem je vybudovat na pěší zóně městskou komunitní zahradu, udělat z ní místo pro komunikaci a prostor pro public art. Rádi by tímto projektem dokázali, že v Žamberku žije dost lidí nesobeckých, tvořivých, se zájmem o druhé, schopných společně překonávat překážky a společně vytvořit něco smysluplného, krásného a přinášejícího potěšení všem...

No a co ostatní města či větší vesnice u nás v regionu? Třeba projekty komunitních zahrad čekají právě na Vás ;-) Budeme rádi, když nám dáte vědět, jestliže nějaký podobný nápad se již zrodil, rodí nebo rodit bude a případně využijete naší sekce Podpoř projekt:

 

PODPOŘTE PROJEKT V MÍSTĚ VAŠEHO BYDLIŠTĚ... NEBO BUĎTE ROVNOU JEHO TVŮRCEM!

BUĎME SPOLEČNĚ TVŮRCI SVĚTA, KDE ŽIJEME A PŘESTAŇME SPOLÉHAT, ŽE TO VŠECHNO SPADNE Z NEBE ÚPLNĚ SAMO  :-)

Neustále sršíte skvělými nápady, ale máte strach je sami realizovat a navíc se Vám nedostávají peníze? Stále hledáme pilotní projekt/y, které odstartují naší portálovou sekci "Podpoř projekt", kde pro Váš projekt budou hlasovat sami místní lidé, a tak i oni skrze vás rozhodnou o tom, co tady v regionu chtějí mít. Co Vám můžeme nabídnout:

1) Podporu a poradenství a propojení s těmi, kdo Vám umožní Váš projekt uveřejnit na Hithitu i u nás.

2) Pomoc s přípravou hithitové (tj. crowdfundingové) kampaně a její medializaci.

3) Pomoc při realizaci samotného projektu a jeho mediální podpory v případě, že uspěje.

Stále nevěříte, že je to možné? Vždyť nedávno spolek Bezobalu vybral v hithitové kampani od obyčejných lidí a dalších dárců z celé ČR neuvěřitelných 1 186 882 Kč!!!

Zájemci pište na e-mail info@zijemespolu.cz  :-) Nemáte čas nebo nápady Vy sami? Šiřte prosím tedy tuto zprávu dál k těm, kteří je mají. Děkujeme :-)

 

Zdroj: většina textu použita ze stránky: https://www.vitalia.cz/clanky/komunitni-zahrady-pestuji-zeleninu-i-souse...

 

Autor: 
E-liska
Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 x hlasováno)