O jednom hostinci, kde tradice neumírají...

Publikováno: 
29.10.2018
Rubrika: 

Tentokrát nám to nedalo a zabrousili jsme malinko do jiné než lokálně-ekonomické oblasti a povídali si s paní Marii Trejtnarovou, která je jednou z hlavních duší spolku Má vlast v Záměli, jenž si vytyčil za cíl obnovu kulturních tradic v Orlických horách. Povídání to bylo více než zajímavé a došlo nám, že spousta věcí se bez zapáleních lidí s pevnou vůlí a vytrvalostí zkrátka nikdy nezrodí a že největším "kapitálem" (více než peníze a dotace) jsou lidé sami  osobě a jejich ochota si pomáhat...

Paní Marie, jak Vás vůbec napadlo založit spolek Má vlast? Byla jste na to sama nebo kolik Vás tehdy bylo?

Naše aktivity v podobě kulturního života v obci Záměl jsme zajišťovali už v době, kdy jsem byla předsedkyní sociální komise obce tedy od roku 1990. Pořádali jsme zde každoroční tříkrálové sbírky, karnevaly, dětské dny, loučení s létem a další. Později v době kdy jsem vedla obec byl zastupitelstvu nabídnut objekt – památkově chráněná budova bývalého hostince – k prodeji. Majitelé ji nevyužívali a památka chátrala. Bohužel zastupitelé o její koupi zájem neměli, neboť neviděli ekonomický návrat a upřednostňovali jiné potřeby. Rozhodujícím momentem se stala návštěva pánů, kteří o stavbu měli zájem jako o prostor k bydlení pro čtyři rodiny, kteří se domnívali, že objekt je majetkem obce. Dotazem u majitelky jsem zjistila, že s ní nikdo nekomunikoval, tudíž prohlídku provedli nelegálně… Z nabytých zkušeností ve své práci jsem si představila stavbu a okolí jako vybydlené, což byl impulz vymyslet něco jak památku uchránit a zachovat dalším generacím. Tudíž, s některými mladými z křestanské mládeže, která nám pomáhala obnovit zvyk čištění studánek v naší vesnici, jsme založili občanské sdružení v roce 2007 pod názvem „Má vlast - můj domov“. Bylo nás celkem osm. Vize byla pokusit se objekt zachránit, postupně opravit a vytvořit skanzen, ve kterém se budou pořádat kulturní i vzdělávací akce zaměřené na historii.

To je zajímavé a jak se říká - vše špatné je pro něco dobré. Myslíte, že byste mohla činnost Vašeho spolku ještě více přiblížit?

Hlavním cílem bylo kulturní památku zachránit pro další generace. Byla opravdu v žalostném stavu - 40 let do ní pršelo, na opravy byl použit zcela nevhodný materiál v podobě lepenky, heraklitu a dalšího. Za dohledu Památkového ústavu, za finanční podpory Královéhradeckého kraje a Havarijního fondu Ministerstva kultury se na několik etap podařilo opravit vstupní bránu a střechu s použitím rákosových došek. Stálo nás to nespočet odpracovaných hodin, elánu, ale i radosti, když jsme se posunuli o kousek dál. Za podpory Fondu T-Mobilu jsme v roce 2011 vybudovali Planetární stezku, která vede od naší kulturní památky Hostince Karla IV. v Záměli přes Potštejn až k Vyhlídce nad Vamberkem. V roce 2013 jsme za podpory stejného fondu vybudovali chlebovou pec, která dle archeologického průzkumu zde kdysi byla. Při mnoha brigádnických hodin s pomocí Ochránců památek Východních Čech se podařilo opravit další části objektu. Mimo to jsme pořádali každý rok přibližně patnáct kulturních akcí pro veřejnost. Začínáme občanský rok Tříkrálovou sbírkou v obci, velikonoční výstavou s tradicemi, soutěžemi na valbisku. Každého 1. května pořádáme Putování ke studánkám, kdy se místní chasa sejde a společně s poutníky vyčistí místní studánky. Tradice sice novodobá, ale inspirovaná dílem Otevíráním studánek B. Martinů a hlavně vyprávěním mojí sousedky a jejími vzpomínkami ze svého mládí. V dnešních časech by měla vzbudit v poutnících zájem o přírodu, najít si při pouti čas k popovídání se sousedy a v neposledním případě si uvědomit, jak je důležité vody si vážit a o její čistotu se starat. Nejnavštěvovanější akcí v roce je ovšem Floriánkova stezka, konaná při Pochodu přes tři hrady každoročně v květnu. Návštěvníkům je vždy zpřístupněn opravovaný objekt s průvodcem, ve kterém je tématická výstava. Floriánkova stezka je každý rok na jiné téma. Za minulé roky se zde děti seznámily s tím, jak se na vsi dříve žilo, například praly prádlo na valše nebo bělily prádlo na louce. Dalšími tématy byl rok na vsi, železnice, pohádky, Integrovaný záchranný systém. Pořádali jsem i setkání u příležitosti svátku sousedů, kdy se promítaly staré fotografie a vzpomínalo. Dále pořádáme dětské dny, dílničky pro šikovné ručičky nebo tématické výstavy. Jednou takovou byla povedená výstava 100 let místní školy v roce 2011. Naše kulturní památka se proměnila v dobovou třídu i s prvním řídícím a vše co k tomu patřilo. Oblíbené byly i Staročeské dožínky, kdy jsme návštěvníkům předvedli, jak se dříve pracovalo na poli nebo jsme oslavili 700 let od narození Karla IV. v podání výstavy a divadelního představení podle pověsti kterak markhrabě moravský Karel zde v Záměli tančil v hostinci kolem sloupu. Poté 28.9. na sv. Václava slavíme svátek chleba, kdy pečeme v peci chléb a jiné dobroty. V prosinci pořádáme Čertovské rojení pro malé a velké čertíky, kteří mohou naštívit i naši První čertovskou školu a dostat tak čertovské vysvědčení. Na Štědrý den rozdáváme Betlémské světlo a máme zde živý betlém s malým Ježíškem v jesličkách, svatou rodinou a zvířátky.

Koukám, že Váš záběr je opravdu velký a pestrý. Ovšem jaké byly začátky? Byl o Vaší činnost zájem, nebo jste se naopak potýkali s nezájmem ze strany veřejnosti?

Počáteční nadšení z užitečného životního kroku bylo někdy opravdu těžké si udržet. U místních obyvatel jsem zpočátku budili obavy z nekalého jednání. Na organizované brigády se nám moc lidí nehlásilo a opravdu byla jen hrstka těch, kteří byli ochotni přijít jen za občerstvení pomoci. Naštěstí se o naší činnost začal zajímat Spolek ochránců památek z Východních čech. Jejich členové měli pro náš záměr pochopení a hlavně nás neskutečně podporovali nejen  brigádnickými hodinami, ale i cennými radami, jak skloubit představy naše a úředníků z různých institucí. Zpětně si uvědomuji, že bez jejich pomoci bychom toho moc nezmohli. Velmi si také ceníme spolupráce s Okrašlovacím spolkem v Potštejně, s pomocí majitelů zámku v Potštejně, kdy sami zámečtí i pan Balous z Potštejna se podíleli na náročné brigádě s odstraněním staré střechy. Dalším naším problémem je pokaždé zajištění našeho finančního podílu k dotacím, které se pohybují od 70 %, někdy však pouze 50 % nebo 30 %. Sponzorů jsme měli minimum a pokud se dobrá duše s pochopením našich aktivit objevila, vždy to bylo v řádu několika tisíců, zbytek jsem museli dodat z vlastního. Při počtu osmi členů si dovedete snadno spočítat, kolik jsem museli z rodinných rozpočtů ukrojit. I z tohoto důvodu nejsme schopni rekonstrukci objektu udělat najednou. 

Myslíte si, že dnešní mladí lidé stále ještě stojí o tradice a zvyky a mají vztah k místu, kde žijí nebo odkud pocházejí?

Ano myslím, i když jich není moc. Stává se nám, že nás osloví někdo, kdo k tomuto místu má nějaký vztah, žil zde někdo z předků nebo se o dobu dávno minulou aktivně zajímá. To nás potěší a ujistí, že jdeme správným směrem. Při akcích, kdy předvádíme, jak se dříve žilo máme radost ze zájmu dětí a občas i dospělých, kteří řeknou “jé, to já pamatuju“. Deklarujeme dobu, kdy nebylo lehké uživit sebe, rodinu a děti, ale i vzájemné propojení generací a vyznávání životních hodnot, které se tolik liší od těch dnešních...

Proč jste se si za své sídlo vybrali zrovna Hostinec u Karla IV.? A jak to bylo doopravdy s oním Karlem IV.?

Název našeho sídla Hostinec u Karla IV. vznikl v době, kdy jsme objekt zakoupili. O této hospodě související s historickou událostí a rytíři Mikuláši z Potštejna, se mezi lidem vyprávěla pověst, která vyšla v Praze tiskem a nákladem Cyrillo-Metodějské knihtiskárny roku 1874. Byla to malá knížka sepsaná Josefem Ehrenbergrem (sídelní komorník Kapituly Vyšehradské) s názvem „Karel a Blanka u Potštejna – obrázek ze XIV století“. Nebylo o čem dlouze přemýšlet.

V čem jsou Orlické hory co se týče tradic specifické?

Orlické hory jsou opravdu výjimečné. V posledních letech zde návštěvníci mohou navštívit mnoho míst, která se postupně obnovují a opravují. Před padesáti až třiceti lety zde moc kulturního vyžití nebylo. Dnes díky různým spolkům a institucím a majitelům objektů je kam jet a co obdivovat. Skvostem a snad až zázrakem je obnova Neratova. Pokud se vrátíte v čase a navštívíte archeoskanzen Villa Nova ve Velkém Uhřínově, najdete tu středověkou kolonizační vesnici. Také k Orlickým horám patří umění tavby skla dřevem, které zaniklo někdy okolo roku 1910. Obnovená tradice díky panu Dr. Dragounovi se děje každý první víkend v srpnu v Deštném pod širým nebem a každý si tu může vyzkoušet práci sklářů. Také pojem Vamberecká krajka je známý ve světě. Toto umění, které se dříve provozovalo v každé chalupě v okolí Vamberka, má svou každoroční tradici s mezinárodní účastí ve výstavě pořádané ve vamberecké sokolovně koncem června.

Na co všechno se mohou lidé v průběhu roku u Vás těšit?

V současné době jsme byli nuceni náš kulturní program opravdu hodně zredukovat. Důvodem byly finance. Již po tři roky jsem neuspěli v dotačním programu na kulturu v Královéhradeckém kraji, a tak program dotujeme ze svého. Pokud chceme pokračovat v opravě kulturní památky, nemůžeme si bez sponzorů dovolit tolik kulturních akcí. Bylo těžké zavedené tradice seškrtat. Nechtěli jsem se vzdát těchto, tak se je snažíme udržet i nadále. Zajišťujeme Tříkrálové sbírky - to už i za pomoci obce, Velikonoční výstavu s kulturním programem, Putování ke studánkám, Floriánkovu stezku při Pochodu přes tři hrady, Slavnosti chleba s pečením a regionálními potravinami, Lampionový průvod, Čertovské rojení a Živý betlém s rozdáváním Betlémského světla.

Na jaký Váš počin jste nejvíce pyšná nebo co se Vám dle Vašeho názoru nejvíce podařilo?

Máme radost z postupné opravy objektu kulturní památky Hostince u Karla IV.  a to že již do něho neprší. 

A nyní upřímně - jaká je Vaše zcela nejoblíbenější a nejmilovaněšjší akce, kterou Váš spolek pořádá a kterou byste určitě doporučila, aby ji čtenáři nevynechali?

Naší nejoblíbenější akcí je jarní Putování ke studánkám a Živý betlém konaný na Štědrý den od 10 do 11 hodin. Tato sváteční hodinka je určena sousedům a kolemjdoucím. K vidění je Svatá rodina s živým Ježíškem v jesličkách obklopené zvířátky a anděly. Nechybí trubači a čtené evangelium. Všem andělům a andílkům rozdáváme dárky. K zahřátí máme i medovinu. Tento sváteční den je tím nejlepším v roce a užíváme si ho společně s návštěvníky jako poděkování za naší činnost. Zde si uvědomujeme, že má smysl v naší práci pokračovat.

Máte nějaké další zajímavé plány do budoucna?

Plány máme veliké, ovšem bez sponzorů jde o běh na více než dlouhou trať, ale stále věříme, že se nám podaří započaté dílo někdy dokončit. V dalším období bychom chtěli opravit dřevěnou podlahu v hlavní místnosti a opravit či vyměnit okna tak, aby se hlavním sálem neproháněl vítr, a pokračovat v tradičních akcích alespoň v té míře jako letos.

 

Držíme Vám moc palce a děkuji mnohokrát za rozhovor paní Marii Trejtnarové :-)

 

Autor: 
E-liska
Hodnocení: 
Průměr: 5 (2 x hlasováno)