Okurková sezóna aneb Na skok za paní zelinářkou

Publikováno: 
1.8.2017

U paní zelinářky aneb na ekofarmě v Horních Ředicích jsme už téměř jako doma. Každé sudý týden tam zajíždíme pro vámi na e-shopu objednanou zeleninu nebo ovoce, ale i bylinky. A tak jsme si říkali, že by nebylo vůbec od věci otevřít dveře na farmu i vám, nakupujícím. Tak hurá do toho - představujeme vám paní Ing. Jitku Píchovou - "ekozelinářku" :-)

Ačkoliv se to po boomu farmářských trhů nemusí zdát, tak ekozelinářů, kteří pěstují více než jeden až dva druhy bio zeleniny skutečně těžko pohledat. Čestnou výjimku tady poblíž nás tvoří pan Kurka z Černíkovic (který ovšem své zeleniny nemá tolik, spíše ji v biokvalitě dováží) a samozřejmě již zmíněná paní Píchová, která na svém poli a ve fóliovnicích pěstujě opravdu širokou škálu zeleniny. A považte - je na to téměř úplně sama, a tak není výjimkou, že její pracovní den trvá od osmi rána do jedné v noci, kdy vyřizuje veškeré potřebné dokumenty a lejstra.

Paní Píchová pěstuje zeleninu, ovoce a bylinky v biokvalitě již více než deset let povětšinou sama, nebo s lehkou pomocí rodiny či brigádníků. Sama říká, že na odbyt jde nejvíce zelenina, kterou lidé dobře znají, ale rozhodla se i pro pěstování méně známých druhů jako je třeba tuřín, vodnice nebo lebeda, kterou naši předkové jedli úplně běžně. Má to zařízené zkrátka tak, že když nejde hora k Mohamedovi, tak jde Mohamed k hoře: „Do biobedýnek, které si u mě zákazníci objednají, přidám jednou třeba právě tuřín, podruhé vodnici nebo černý kořen. Pak mi odběratelé volají a ptají se, co to je a jak to musí upravit k jídlu,“ směje se. 

A pročpak si vybrala právě Horní Ředice? Tvrdí, že už odpradávna to byla známá zelinářská oblast. Ale samozřejmě nejdřív vše začalo seznámením s jejím současným manželem a přestěhováním do Horních Ředic na menší hospodářství jeho rodičů, kteří se rozhodli, že s pěstováním konvenční zeleniny skončí. A tak se paní Píchová rozhodla, že jej převezme a začne na něm hospodařit. Naštěstí to není pro paní Píchovou vůbec žádná otročina! Sen pěstovat zeleninu měla již odmalička. A tak nyní pěstuje na necelých třech hektarech půdy...

A jak se vůbec ekologicky hospodaří? Podle paní Píchové to prý docela jde, jen se musí sem tam počítat, že se něco neurodí nebo se něčeho urodí málo či v horší kvalitě. Hold jako každý správný ekofarmář je závislá na počasí - postřiky si rozhodně nepomáhá ani jimi v noci nestříká, jak ještě pořád tvrdí ti, kteří bio farmářům vůbec nevěří a nikdy se s žádným samozřejmě nesetkali. Stříkat paní Píchová samozřejmě může, ale musí to být pouze prostředky povolené pro ekologické zemědělství. Navíc tuto možnost využívá jen výjimečně, protože tyto prostředky jsou jednak drahé, jednak je jejich aplikace časově náročná. Navíc neví, proč by to dělala - ekologické zemědělství je jí blízké a chemie v zemědělství je proti jejímu přesvědčení. A jak dodává, ohrozila by navíc odejmutí poměrně nákladné certifikace kontrolní organizace Biokont a také by byla vyloučena ze svazu PRO-BIO. Právě členství v tomto svazu a také celá řada ocenění počínaje Bartákovým hrncem pro nejlepšího ekozemědělce roku až třeba po Regionální potravinu Pardubického kraje roku 2014 za svazek cibulky jí rovněž přinášejí větší počet zákazníků.

Měla jsem samozřejmě na paní Píchovou takovou všetečnou otázku - a to, zda dokáže jíst pouze to, co si vypěstuje. Odpověděla "ano". A utvrdila mne také v tom, že nemusí dokonce téměř jezdit ani do obchodu. Zeleninu se naučila jíst skutečně sezónně - aneb co není, například rajčata, tak zkrátka nejí. "Třeba na rajčatech se nejvíc pozná, jak a kde se pěstují. Ta moje musí krásně vonět a výborně chutnat." V zimě paní Píchová miluje například červenou řepu, kterou si ráda zapéká. A samozřejmě má také zásobu brambor, černé ředkve nebo třeba kořenové zeleniny.

Kromě biozeleniny, biobylinek a bioovoce patří k hospodářství také zvířata. Často nás uvítá například kočka, ale pro hospodářské účely má paní Píchová několik koz. Letos poprvé začala totiž oficiálně vyrábět vlastní kozí sýry - čistý a se sezónními bylinkami, který již letos (alespoň ten s pažitkou) obdržel značku Regionální potravina Pardubického kraje. „Naše kozy mají mléko, které se spíš podobá ovčímu, takže jednak není tolik cítit po kozách, ale dá se z něho udělat i více sýra."

A jak se vůbec jediné ekozelinářce v kraji žije? Samozřejmě to není tak, že by si paní Píchová jednou za čas okopala a posbírala zeleninu a většinu času trávila mezi lidmi na farmářských trzích. Farmářské trhy dnes nejsou pro opravdu poctivé ekozemědělce příliš výdělečné, jelikož se na ně nabalili tzv. překupníci ze zeleninou, od nichž lze zeleninu pořídit samozřejmě o něco levněji než opravdovou biozeleninu. Jenže normální člověk to nepozná, protože se neptá... Na odbyt jde paní Píchové zelenina zejména po okolí a také jednou za čas zaváží do větších měst zde v regionu.

„Ekologické zemědělství je ohromná dřina a už to asi nikdy jiné nebude. Přesto bych neměnila, moc mě to baví. A to jsem asi jedna z mála, která hospodaří bez jakýchkoliv dotací. Na papírování nemám čas, to raději budu pracovat na poli,“ uzavírá Jitka Píchová.

 

P.S. I ty proslavené okurky z okurkové sezóny Vám paní Píchová může letos nabídnout :-) A k tomu spoustu dalšího (sezónního, lokálního i hooodně netradičního!): ZDE

 

Více najdete zde:

www.bio-zelenina.cz (webové stránky)

https://www.youtube.com/watch?v=h_hlEAOpAoc (video s Jitkou Píchovou)

 

Autor: 
E-liska
Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 x hlasováno)