Předvánoční zamyšlení - ekonomicky růst, či nerůst?

Publikováno: 
20.11.2018
Rubrika: 

Současný advent je bohužel často jen obdobím pečení cukroví, shánění dárků a dalších hektických příprav na Vánoce. Málokdo si již uvědomí, že dříve tomu bylo úplně jinak - advent byl obdobím nejen půstu, ale i očisty těla a mysli. Možná by nás právě advent mohl konečně donutit spočinout a zamyslet se, jestli nadměrný konzum a spotřeba je to, co nás činí opravdu šťastnými a zda by tomu nejen před Vánocemi nemohlo být jinak - tedy zda je ekonomický růst tím, co je skutečně pro celosvětovou ekonomiku nutné dogma, bez něhož se systém zřítí, a jestli náhodou neexistují další smysluplné alternativy, například tzv. ekonomický nerůst...

Vlastně je ještě další příhodná doba, proč se zamyslet nad tím, zda je onen ekonomický růst a jím zapříčiněný konzum skutečným motorem, který kdyby neexistoval, naše civilizace by přestala fungovat. Jednak nás poslední sobotu v listopadu (24.11.2018) čeká tzv. Mezinárodní den bez nakupování (jako protiklad k tzv. Černému pátku, tj. Black Friday - který je i u nás čím dál populárnější), a jednak mnozí z nás si ještě pamatují na 17. listopad před devětadvaceti lety, kdy lidé zažívali euforii ze "svobody" a doufali, že totalitní režim je tím, co už nás nikdy nemůže dohonit, jelikož si můžeme dělat a říkat téměř co chceme. Skutečně však po dvaceti devíti letech žijeme ve svobodě? Nenaběhli jsme pouze do nového kolečka, v němž intenzivně šlapeme jako křečci a roztáčíme pomyslná kola ekonomiky? Nyní totiž mnohdy bydlíme ve vymodlených domcích na okrajích velkých měst, jezdíme velkými automobily do města do velkých továren, děti vykládáme ve školách, kde se mezi sebou učí soutěžit, zmožení se večer vracíme s velkými taškami z hypermarketů, sedíme u počítačů a televizí, kde se na nás ze všech stran usmívají reklamy, své sousedy známe akorát z okýnka auta a večer při pravidelném seriálu si stejně neodpočineme, jelikož se nám hlavou honí, jestli příští rok nezvednou cenu elektřiny a jestli budeme schopni stále splácet hypotéku, která nám ještě bezmála dvacet let bude viset na krku... Tohle je ta svoboda, za kterou jsme zvonili onehda klíčemi? Možná, aby se nám trochu ulevilo, v noci ještě v sobě najdeme sílu a okomentujeme pod článkem v komentáři politické dění, a jdeme "konečně spát" (možná alespoň v těch snech jsme stále ještě svobodní, ovšem bůhví)...

Málokdo z nás ale tuší, že všechno může být i jinak a že se ve světě již přibližně od 70. let minulého století šíří hnutí s jednoduchým názvem „Nerůst“ (Degrowth), jež polemizuje s názorem, že nejdůležitějším cílem ekonomiky je maximalizovat hospodářský růst, tedy růst za každou cenu, který je mantrou ekonomie již od 19. století. Aktivisté tzv. Nerůstu naopak tvrdí, že za většinou ekologických a sociálních problémů stojí příliš velká spotřeba. Lidského rozvoje i osobního štěstí lze podle nich dosáhnout spíše důrazem na mezilidské vztahy, přírodu, kulturu, umění a duchovní hodnoty než na onen zbožštělý ekonomický růst.

Jak to tak ovšem bývá, nejde zcela o nový nápad, tradice dobrovolné skromnosti navazuje na biblickou tradici (ve středověku obnovené například Františkem z Assisi a řádem františkánů), ale i na myšlenky například tzv. stoiků v antické době. Dnes však tato myšlenka získává obzvláště na naléhavosti, neboť poprvé v celé historii lidstva žije menší část lidstva v materiálním nadbytku, zatímco větší část trpí nedostatkem (tzv. teorie rozevírajících se nůžek). Jestliže takto budeme pokračovat v našem konání i nadále, je více než pravděpodobné, že se dočkáme dalších sociálních bouří. V posledních deseti letech jsme zažili docela významnou krizi, je jen otázkou času, kdy přijde další, která již nemusí pro západní společnost dopadnout tak mírumilovně.  A myslet si, že krize se nám tentokrát vyhne obloukem, je více než ošemetné. Doba krize, kdy je všeho nedostatek, je vždy novým motorem pro další ekonomický růst, jelikož z omezenými zdroji naší planety nelze logicky růst do nekonečna, a tak je třeba v pravidelných intervalech "klesat" (je třeba se někde - ideálně mimo euroamerickou civilizaci - dostat do deficitu, aby mohl být odstartován růst nový).

Za jednoho z inspirátorů současného hnutí Nerůst je považován Nicholas Georgescu-Roegen. Jedná se o ekonoma rumunského původu, který je autorem knihy The Entropy Law and the Economic Process (1971). O rozšíření těchto myšlenek se však nejvíce zasloužil Herman Daly, který byl jeho žákem a stoupencem. A co podstatného ve stručnosti o tzv. Nerůstu říká Wikipewdie?: "Na úrovni jednotlivce má být nerůstu dosaženo dobrovolnou skromností. Naopak globální řešení prosazovaná příznivci nerůstu zahrnují regionalizaci ekonomiky, s cílem odstranit závislost lidstva na fosilních palivech a umenšit jeho ekologickou stopu. Nerůst oponuje udržitelnému rozvoji, neboť udržitelný rozvoj si klade za cíl řešení ekologických otázek, činí tak ale s cílem podpořit ekonomický růst, který (jak teoretici nerůstu tvrdí) nedokázal zlepšit životy lidí a nevyhnutelně vede k hlubším škodám na životním prostředí. Tím se nerůst staví do ostrého rozporu se současným kapitalismem, v minulosti ovšem kritizoval i socialismus a jiné formy průmyslové společnosti."

Co je však onen ekonomický růst v praxi? Ekonomický růst je nárůst hrubého národního produktu (tzv. HDP), tedy meziroční nárůst finanční hodnoty statků a služeb, vyprodukovaných na území daného státu. Jestliže toho letos vyrobíme více než loni, je zřejmé, že toho také můžeme více spotřebovat, případně prodat do zahraničí a za utržené peníze si koupit něco dalšího, čímž nám stoupnou příjmy a hodnota naší měny. V případě, že toho budeme vyrábět a prodávat více a více, státní kasy se začně čím dál tím více plnit. Zajímavé například je, že tomu může být ale i jinak - věděli jste o tom, že například v Bhútánu měří místo hrubého domácího produktu tzv. hrubé národní štěstí? Bhútán tak ukazuje, že hodnota štěstí nemusí být závislá na exponenicálním růstu peněz (HDP), ale že to mohou být i další veličiny, které se do ekonomiky nevešly - láska, radost, výchova, umění, tvořivost,...

Co všechno to pro nás v našem každodenním životě tedy znamená a jak můžeme jednotlivými "malými kroky" tzv. Nerůst podpořit? 

  • podporovat co nejvíce lokální ekonomiku a to, aby se kapitál udržoval v daném místě, kde také bude rozhodováno demokraticky (ideálně participativně) o tom, jak kapitál dále využít (například investicemi v daném místě - kultura, umění, sociální podpora apod.)
  • jíst co nejvíce sezónně, tj. nekupovat např. rajčata v zimě, která byla vypěstována kdesi ve Španělsku
  • omezit se ve spotřebě masa, jehož výroba je velmi náročná nejen na energie, ale i na životní prostor
  • nevyhazovat potraviny, tj, nakupovat jen tolik, kolik spotřeuji, případně přebytek potravin věnoat do tzv. potravinových bank nebo sdílených lednic ve městech
  • snažit se o nižší energetické nároky a také tak bydlet (kompostovatelný záchod, solární energie, soběstačné domy...)
  • podporovat nákupem malé pěstitele a farmáře, ideálně ty, kteří pěstují bez zbytečným pesticidů a chemikálií, tj. v bio kvalitě
  • nakupovat co nejvíce bez zbytečných obalů, zejména plastů
  • spolupracovat, podporovat se, vytvořit v daném místě opět komunitu lidí
  • co nepotřebuji každý den, to ideálně sdílet s dalšími
  • místo spotřeby a neustálého honění se za penězi (a tedy posedlosti prací) se zaměřit na to, co dalšího nám dělá radost a činí nás šťastnými - děti, rodina, přátelé, místní komunita, umění, tvorba apod.
  • vychovávat děti směrem k větší odpovědnosti, svobodě, tvořivosti...
  • apod. :-)

Koho toto téma zajímá, doporučuji si přečíst stostránkovou knížku od Serge Latouche: Malé pojednání o poklidném nerůstu, kde autor navrhuje i konkrétní (dle osobního názoru) nikoliv "fašistickou" a diktující realizaci :-)

 

 

Autor: 
E-liska
Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 x hlasováno)