V souladu s přírodou, v soužití s pránou

Publikováno: 
15.2.2017
Rubrika: 

Nedávno jsem se v kavárně sešla s Janou Tillovou, která bydlí v jedné zapadlé krásné chaloupce v Orlických horách. Na první pohled zcela obyčejnou ženou, kterou v byste v davu zřejmě přehlédli. Při bližším seznámení byste však dříve či později zjistili, že tato "obyčejná žena" se živí pránicky (pro nezasvěcené: nepřijímá tuhou ani tekutou potravu). Ne, účelem tohoto článku není šokovat, ani Jana se nedala na pránu proto, aby vynikala nad ostatní, účelem je vlastně jen takový letmý dojem z jednoho příjemného zimního podvečera nad šálkem kávy... A možná tak trochu i sdílení a šíření Janiny energie, která jí má i přesto, že "nejí", na rozdávání.

Janu jsem potkala loni na víkendovém i týdenním pránickém kurzu tady u nás v Orlických horách, konkrétně v Nebeské Rybné, který společně se svým kamarádem Robertem vedla. Na první pohled mi byla sympatická. Cítila jsem, že není někým, kdo potřebuje sebou samým ohromovat a rozdávat moudra na potkání. Její moudrost se skrývá v tom, jak žije - prostě a v souladu s přírodou. Když jsem poté o ní pár lidem vyprávěla, vždy jsem ji charakterizovala zhruba takto: Jana se nepotřebuje modlit, nepotřebuje nijak zvlášť meditovat a dělat další zázračné věci - Jana medituje tím, jak žije, její život je zároveň modlitbou i meditací... A celá její moudrost se skrývá také v jediném - v příkladu života, který žije - svobodně, vědomě, bez bázně a strachu, ale zároveň s hlubokou úctou a pokorou ke všemu, co je živé, co dýchá.

Proč to ale všechno píšu? A proč ten osobní tón? Ne, v tomto případě to opravdu jinak nejde. Moje osobní téma je strach. Ale teprve po seznámení se s Janou jsem zjistila, že strach je osobním tématem nás všech. Strach žít tak, jak je nám to blízké, strach se projevit, strach dělat věci, které se přece nedělají, strach myslet pozitivně, strach dávat, ale i brát, strach myslet, jak se běžně nemyslí, strach odbočit jinam, strach uvědomit si, že jsme sami aktérem našich životů a že když si dovolíme říkat "mohu" místo "nesmím", tak život kolem nás se začne proměňovat neskutečnou rychlostí...

Ale jak to vše souvisí s pránou? Vím, čekáte, že napíšu o Janě a jejím pránickém životě, ještě lépe o její "pránické cestě". Ale to je základní omyl nás všech. Janina cesta není naší cestou, může nás pouze inspirovat. Pro mne ze všeho největším darem, který jsem si z kurzu a z opětovného setkání s Janou odnesla, bylo poznání, že prána není nic, co bychom mohli po dlouhých usilovných cvičeních a půstech zachytit či dokonce vnímat. Prána je život sám. Život - energie - pravda - svoboda - láska... Opakem prány je potom snad jedině strach. Jana to řekla hezky: "Když jsem ho slyšela hrát a zpívat, cítila jsem, jak je pohlcen, jak je napojen na něco vyššího, jak to skrze něj pozvolna a bez zábran proudí. I když jedl normální klasickou stravu, pro mne byl tento muž pránik..."

A tak jen taková moje osobní výzva - přestaňme se bát. Nechme to být, nechme to proudit, poslouchejme, zastavme se, nebojme se a čiňme to, co nás oslovuje - buďme svobodní...staňme se prániky.

Pro ty, kdo jsou zklamaní z osobního vyznění článku a kdo čekal vícero informací ohledně pránického způsobu stravování a o příběhu Jany, nechť si přečtou úžasný článek, který je rovněž psán na základě rozhovoru s Janou: http://zen.e15.cz/z-duse/je-opravdu-mozne-nejist-a-zit-jen-z-volne-energ...

A co napsat závěrem? Snad jen taková malá pozvánka na pránický týden (zde) či víkend, o kterém opět brzy dáme v našich akcích vědět. A navíc se do budoucna těšte i na "pránické lázně" v Orlických horách a další spoustu aktivit, které Jana ve spolupráci s Robertem připravují.... Určitě Vás o tom všem zavčas zpravíme :-)

No dobře, takže trošku osobněji - kdybych měla někoho doporučit na ženu roku, tak by to místo všech těch ředitelek a marketingových manažerek velkých firem byla právě Jana - odvážná žena, která v téměř lesní samotě, a přesto vždy obklopená spoustou lidí, žije svůj pravdivý (pránický) život...

 

P.S. Nejvíce jsem se nasmála, když mi Jana povídala, jak tam u nich v horách naučili jednu paní jíst. "Takže ona tam přijela s tím, že se naučí nejíst a přejde na pránu, a vy jste ji naučili jíst?!" ptám se nejdříve udiveně. "Jo, přišla si tam zkrátka uvědomit, že je svobodná a že si může dovolit jíst a netrápit se věčnými dietami," směje se Jana. No a já už také, a to hodně nahlas :-)

 

Autor: 
E-liska
Hodnocení: 
Průměr: 5 (6 x hlasováno)