Přízraky minulosti na milotickém zámku

Publikováno: 
29.8.2019
Rubrika: 

Straší vám tady někdo? To je jedna z nejčastějších otázek na hradech a zámcích. Někteří kasteláni jsou na tuto otázku přímo alergičtí. Proč? Protože turisty pak na památkách nezajímá nic jiného než strašidelné historky. Z vlastní zkušenosti vím, jak to může být ubíjející. Ale snad kastelán milotického zámku promine, když napíšu pár vět o tom, jak je to se strašidly v Miloticích 

 

Seznamte se s Černou hraběnkou

Podle pověsti bloudí milotickým zámkem hraběnka oblečená do černých šatů – odtud také pojmenování Černá hraběnka. Kdy žila? To přesně nikdo neví, možná v 18. nebo 19. století. Šlo o velmi zbožnou ženu, údajně vychovanou v klášteře, která byla provdána za pohledného milotického hraběte. Šlo o manželství dvou zcela odlišných charakterů. Hrabě miloval radovánky a společenský život, hraběnka naopak ráda v ústraní rozjímala při modlitbách. Často také vedla rozmluvy s mladým zámeckým kaplanem.

Právě hraběnčiny rozhovory s kaplanem začaly milotickému hraběti časem vadit. Zaslepila jej žárlivost, a to nikdy nevěstí nic dobrého.

Setkání hraběnky a kaplana se konávala brzy ráno v zámeckém parku. Jednou, když šla hraběnka na schůzku, potkala v parku svého manžela s puškou přes rameno. Pozdravili se a pokračovali každý svou cestou. Mladý kaplan políbil hraběnce na uvítanou ruku, když v tom zazněl výstřel. Kulka zasáhla kaplana přímo do srdce.

Hraběnka se ze ztráty důvěrného přítele už nikdy nevzpamatovala. Na znamení žalu oblékala černé šaty, které nesundala až do konce života. Oba nešťastníci prý dodnes bloudí po zámku – duch kaplana slouží mši v zámecké kapli a Černá hraběnka přebírá v sákristii mešní roucha.


Zámek Milotice, foto: David Bařina

 

Záhadné šlápoty na zámku

Před necelými 20 lety vyvolaly na zámku pozdvižení černé otisky bosých nohou, které se zčista jasna objevily na parketách v zámecké instalaci. Kdo je po sobě zanechal? Šlo snad o nějaký žert?

Tehdejší průvodci měli jasno – stopy patří určitě Černé hraběnce. Samozřejmě se hledalo i racionální vysvětlení, ale marně. Stopy byly objeveny ráno, takže pokud by je někdo záměrně vytvořil, musel by to udělat v noci. V noci, kdy každý pokoj na zámku chrání alarm reagující na sebemenší pohyb (i létající netopýr ho spustí). Bouřka v tu noc nebyla, ani žádný výpadek elektřiny.

Šlápoty byly z mazlavé, lepivé hmoty, šly těžko odstranit. Když se je podařilo smýt, objevily se do rána znovu. A přibyly k nim i malé dětské šlápoty…

Záhada nebyla nikdy objasněna. Existuje nějaký důkaz, že stopy nepocházely z tohoto světa? Možná ano, možná ne. Součástí zámku je také kaple, která byla dlouho rekonstruována. Znovu vysvěcena byla v době, kdy se na zámku objevovaly záhadné šlápoty. Jakmile došlo k vysvěcení kaple, stopy najednou zmizely. Od té doby už se znovu neobjevily. Našly tak bloudící duše konečně klid?


Foto: Pixabay.com

 

Další „nadpřirozené“ jevy v Miloticích

Za těch několik let „průvodcování“ v Miloticích jsem toho s ostatními průvodci zažila opravdu hodně. Nasnadě je ale otázka – šlo skutečně o něco nadpřirozeného nebo to byly všechno jen výplody naší fantazie? Posuďte sami.

Během léta jsme často trávili noci na zámku, dřív se konaly pravidelně noční prohlídky. Je to skutečně zvláštní pocit být v noci na místě, které tu stojí několik set let. I to mělo určitě vliv na to, že jsme slýchávali šustění dámských šatů na schodišti nebo hlasy za zády, i když za námi nikdo nestál. Když jsme občas přespávali na zámku, slýchávali jsme něčí kroky kolem postelí. Nebo nás občas vystrašil i náhlý závan chladného vzduchu, když byla všechna okna v zámku zavřená. Závan, který vám nahnal skutečně husí kůži. A hlavně ten pocit, že na zámku nejsme sami. Pocit, který byl rázem pryč, když jednoho dne nechala manželka kastelána vysvětit zámek.

 

Duch nebo chyba digitálního foťáku?

Před pár lety vyfotil v Miloticích přítel mé kolegyně jednu zajímavou fotku. Kolegyně se fotila u empírové postele. Když pak s přítelem procházeli fotky, zjistili, že na fotce je místo ní někdo jiný – postava v hnědém hábitu s křížem na prsou, připomínající mnicha. Šlo o chybu foťáku? Podle všech, kteří focení nějak rozumí, ano. Později se kolegyně dozvěděla, že mnicha na zámku už v minulosti viděli.

Duch
Foto: M. Kundratová

Pár let nazpět vyfotila bývalá kolegyně v zámeckém parku další zajímavý „úkaz.“ Na fotce náhodou zachytila vznášející se dámský obličej v bílém oparu. Bohužel snímek se nepodařilo dohledat.

Tak až jednou zavítáte na milotický zámek, na duchy se ptát nemusíte. Už víte, jak to s nimi Miloticích je. :) Pokud tedy věříte na věci mezi nebem a zemí.

 

 

 

Autor: 
Petra Mavričová
Hodnocení: 
Průměr: 5 (3 x hlasováno)